Co se historie čokolády týče, je čokoláda velmi zajímavý produkt opředený patřičnou dávkou tajemství a mýtů. Nikoho nepřekvapí, že první zmínky o čokoládě můžeme najít v kultuře Mayů, což je někdy kolem roku 3 000 před našim letopočtem a následně pak u Aztéků.
Každému, trošku znalému historie, okamžitě blesknou hlavou taková jména, jako jsou Kryštof Kolumbus a Fernando Cortéz. Ano, je to tak, ale nepředbíhejme…
Čokoláda, tak jak ji známe, pochází z kakaovníku, ze kterého se získává poměrně složitým výrobním procesem. Mayové a Aztékové připravovali pomocí fermentace a pražení pouze nápoj, který považovali za silné afrodisiakum. Tento nápoj dochucovali různým kořením jako chilli, vanilka, apod. Když si představíme šílenou kombinaci silně hořké čokolády a chilli, museli být opravdu o jeho účincích přesvědčeni.
Je jasné, že v tehdejší době se pochopitelně jednalo o nápoj vyvolených – jinak řečeno, chudá vrstva k němu neměla přístup. Říká se, že sám velký imperátor Montezuma konzumoval denně až 50 šálků čokolády, která byla servírována pouze ve zlatých(!) nádobách na jedno použití!
Kromě nápoje měli kakaové boby i funkci platidla, za které se dalo cokoliv nakoupit, což správně pochopil až Fernando Cortéz po neúspěchu Kryštofa Kolumba, který přivezl čokoládu do Evropy jako první.
Svoji historii začala tedy čokoláda v Evropě jako platidlo a teprve poté jako nápoj, do kterého se přidávala vanilka a cukr. Až s těmito přísadami byl nápoj shledán lahodným a stal se pro šlechtu významnou pochoutkou.
Nicméně, zpočátku si Španělsko tento objev úzkostlivě chránilo a trvalo proto značnou dobu, než se čokoláda dostala do dalších zemí. A to především díky pokrevním svazkům se španělským rodem. Pak už začal ten pravý rozmach čokolády takové, jakou ji známe dnes.