První doložitelná autentická historická zmínka o jedlých oříšcích se nesporně váže právě k pistáciím. První archeologické nálezy pistácií jsou datovány do roku 6760 před Kristem v období Prvohor - v blízkých osadách v Neolitu - v dnešním Jordánsku. Zanedlouho byly pistácie považovány za jídlo pro bohaté a vyvolené. Ačkoli pistáciové stromy jsou známy již po celou dlouhou dobu, místo původu je neurčité. Pravděpodobným původem je Střední východ, Persie (Irán), a západní Asie (východní Pákistán a Indie), kde planě rostly ve vysoce položených pouštních regionech.
Pistácie zaujímají zvláštní místo v srdci každého Iránce. Jsou druhem potravy, která umožňuje rodinám být spolu. Jsou v každém domovu, připraveny jako pamlsek pro hosta či souseda, který si zaskočí jen tak, na šálek čaje. Patří k nejpopulárnějšímu a nejlahodnějšímu snacku, jaký Irán má.
Stromy pistácií rostou v Iránu již po staletí, jejich domovem je především provincie Kermán, kde jsou pistácie pěstovány na více než dvěstětisících hektarech.
Komerční využití pistácií počalo v třicátý letech minulého století, kdy obchodníci z Iránu začali pistácie exportovat především do Evropy a USA a před 2. světovou válkou také do tehdejšího Československa. Tehdy také chytře přidělili jednotlivé druhy pistácií ke každému z trhů. Například Jumbo do USA, Round pro Evropu, atp.
Po 2. světové válce nastal pravý obchodní rozmach iránských pistácií, který trval až do konce sedmdesátých let minulého století, tedy počátku islámské revoluce. V následujících letech přišlo velké ochlazení veškerých obchodů, následovala válka s Irákem. Teprve až po jejím ukončení začíná opět novodobá historie pistácií.
Irán není jen pěstitelem prvotřídních druhů pistácií, ale je také hlavním výrobcem tohoto produktu ve světě, jehož každoroční objem výroby dosahuje 100-200 tisíc tun, v závislosti na období.
Dnes patří pistácie, mimo ropy, koberců a kaviáru mezi hlavní položky iránského vývozu.
První pistácie byly do Kalifornie přivezeny kolem roku 1854. Ve třicátých letech minulého století začal tým amerických odborníků-botaniků v Iránu s hledáním nejlepšího materiálu vhodného ke kultivaci a následnému pěstování v podmínkách shodných s Iránem.
Toto trvalo až do šedesátých let 20. století. Komerční pěstování pistácií na plantážích se začalo rozvíjet teprve kolem roku 1970. Do té doby byli Američané zcela závislí na dodávkách pistácií z Iránu.
Vlivem krize, která následovala po incidentu na americké ambasádě v Teheránu v roce 1976, a následnému přerušení dovozu, uvalením sankcí, se pistácie z Kalifornie dostali do popředí zájmu. V současné době je téměř celá spotřeba pistácií pokrývána z domácích zdrojů. Produkce pistácií v Kalifornii je jedním z odvětví průmyslu zároveň se zpracováním mandlí. Pro mnoho kalifornských pěstitelů se stává výroba a zpracování pistácií a mandlí výnosným obchodem. Podpora pěstování pistácií ze strany vlády přiměla mnohé pěstitele mandlí rozšířit pěstování i o pistácie. První, komerčně využitelná úroda, byla sklizena v roce 1976. Produkce pistácií se následně prudce zvyšovala, což se děje dodnes.