Irán, Irák, Sýrie, Turecko, Řecko, Tunisko, Itálie, Kalifornie, Arizona
Mezi přední světové oblasti pěstující pistácie však patří především Irán, Turecko, a San Joaquin Valley v Kalifornii. Kvůli tvrdým obchodním směrnicím s Iránem, je však téměř nemožné nalézt odrůdy iránských pistácií v USA. Dovozní daň činí více než 300%. V současné době je hlavním dodavatelem pistácií do USA Turecko. Nejvíce turecké produkce pochází ze suchých, vyprahlých úpatí hor na západě a jihovýchodě Turecka, zejména z oblasti Gaziantep a Urfa.
Pistáciové oříšky z Iránu jsou ve světě považovány za prvotřídní svou znamenitou chutí, která nemá konkurenci. Pro mnoho labužníků jsou tyto pistácie nenahraditelné. Vysoká kvalita Iránských pistácií je známa po celém světě. Dnes jsou pistácie ve velkém množství dodávány po celý rok především díky podpoře a obětavosti pěstitelů iránských pistácií. Tradiční zemědělství spojené s moderními metodami zaručuje pistáciím z Iránu plnou chuť a uchovává jejich celou, přírodní chuť. Iránští pěstitelé pistácií jsou rozhodnuti dosáhnout ještě kvalitnější úrody a chtějí také zvětšit plošnou výměru pistácií.
Pro zachování přírodní kvality jejich úrody používají pesticidy jen v minimální míře, přibližně 2 x ročně. Iránské pistácie nepotřebují další ošetřování ani bělení, jejich vzhled a chuť již nepotřebuje vylepšovat.
Od roku 1982 má export iránských pistácií vzrůstající tendenci - vítaným znakem je to, že jsou stále více snadno dostupné po celém světě, konzumenti jsou iránskými pistáciemi nadšeni.
V Kermánu, jižním srdci Iránu, se pistáciové sady rozprostírají po celé krajině. Pocházejíce z Iránu, tyto široké a masivní stromy berou své živiny ze speciálního složení kermánské půdy. Když se blíží čas sklizně, pistáciové stromy ztěžknou nafialověle-růžovými trsy - vnější ochrannou kostrou pistácií. Pod touto slupkou se oříšky rozvíjejí a dobře rostou v teple, horkém podnebí jižního Iránu.
Pistáciové oříšky se sklízejí těsně před prasknutím jemné fialové slupky, takže pokud jsou pistácie na stromech, jsou jádra stále chráněna. Farmáři pěstující pistácie se postarají o to, aby se jejich cenná úroda dostala k zákazníkům po celém světě v té samé skvělé formě.
Během sklizně jsou skořápky pistácií často znečištěné a na pohled nelákavé. Zpracovatelé v USA někdy využívají netoxické červené zeleninové barvivo, které způsobuje, že oříšky vypadají opticky hezky, nebo používají chemické látky k bělení skořápek. Někteří zákazníci si červenou barvu pistácií přímo vyžadují. Nicméně, v Kalifornii jsou pistácie mechanicky loupány a sušeny a cca 95% množství je nepřibarvováno a ponecháno v přírodním stavu.
Přibližně 98% amerických pistácií je vypěstováno v Kalifornii, a zbývající produkce pochází z Arizony, Nového Mexika a v omezeném množství též ze západního Texasu. V Kalifornii jsou pistácie pěstovány především na severu. Pro své suché klima a půdu patří San Joaquin Valley s okolím k hlavním pěstitelským oblastem. V příznivých podmínkách jsou pistáciové stromy schopny žít a produkovat plody po velmi dlouhou dobu.
Kalifornie vyprodukuje ročně přibližně do 100 tisíc tun pistácií ve skořápce. Je většinou po Iránu druhým největším výrobcem pistácií. Ovšem v r.2004 z celkové světové produkce pistácií - cca 250.000 tun - připadá asi 110 tisíc tun USA, 100 tisíc tun Iránu a o zbytek se dělí Turecko, Sýrie a Řecko.
Produkce u iránských pistácií dosahuje cca 0,8 - 1,5 tuny na hektar. U pistácií pěstovaných v USA je výtěžnost vyšší, důsledkem pak je slabší chuť. Pistácie ve skořápce se praží a solí, jsou vhodné jako snack. Loupané pistácie jsou používány v cukrovinkách, zmrzlinách, bonbonech, omáčkách, pekařství a také jako ochucovadla.
Existují značné polemiky, co se týče kvality pistácií s ohledem na původ. Konzumenti tureckých a iránských pistácií říkají, že kalifornské pistácie vypadají krásně, ale jsou bez chuti. Naopak spotřebitelé kalifornských pistácií tvrdí, že chuť je srovnatelná s iránskými, a jsou navíc větší, čerstvější a snadněji se otevírají.